Biblioterapie

O BIBLIOTERAPII

Úvod
Biblioterapie je podpůrná psychoterapeutická metoda, která využívá léčivých účinků četby. Jejím cílem je najít vnitřní problém, který v sobě klient nese a za pomocí vhodně zvolených textů mu usnadnit náhled na jeho situaci z různých úhlů pohledu a pomoct mu najít vhodné řešení či cestu. Text musí odpovídat jeho životní situaci, postava v příběhu musí řešit stejné problémy jako on. Zejména u dětí je důležité, aby hrdina knihy věkem odpovídal pacientovi. Je samozřejmostí, že příběhy musí končit pozitivně, musí dávat pacientovi naději, šanci, motivaci. Prostřednictvím textu by pacient měl dojít k sebereflexi a uvědomit si, že „v tom“ není sám, ale že stejný osud potkal i mnohé další. Velmi vhodné jsou proto např. autobiografické příběhy, jejichž autoři sami prošli v životě zatěžkávací zkouškou a přesto se dokázali znovu smysluplně vrátit do života. Vhodně zvolený text může posílit sebevědomí pacienta, ovlivnit jeho emoční stav a rozvinout jeho osobnost.

Krátký pohled do historie
Své kořeny má biblioterapie už ve starověkém Egyptě a Řecku. Již tenkrát lidé věřili v léčivou moc psaného textu. Např. Sokrates zastával názor, že léčba slovem navrací duši harmonii. Aristoteles zjistil, že rýmovaná řeč dokáže velice příznivě ovlivnit duševní stav člověka a je považován za zakladatele poetoterapie. Jeho pokračovatelem byl Friedrich Nietzsche. Dalšími významnými jmény spojenými s vývojem biblioterapie jsou Gerhard Danzer, Nossrat Peseschkian, Benjamin Rush, John Minson Galt a další.

Biblioterapie v knihovnictví
Za zlatý věk biblioterapie jsou považována 30. léta 20. století, kdy její účinky přesáhly hranice Ameriky a začaly pronikat i do evropských zemí (zejména do Anglie, Skandinávie, Německa a Francie). O rozvoj této podpůrné psychoterapeutické metody se v Americe zasadila první kvalifikovaná knihovnice E. Kathleen Jonesová. V r. 1904 zavedla používání knih jako součást terapie psychicky nemocných pacientů. Pracovala v nemocnici v Massachutsses a zasloužila se o to, že v ní bylo zavedeno několik knihoven. Díky ní byla v Americe biblioterapie uznána jako knihovnický obor.

Složky biblioterapie
Poetoterapie – také poezioterapie = léčba pomocí básní, poezie (rytmus).
Hagioterapie – léčba pomocí náboženských textů (Bible).
Pohádkoterapie – léčba prostřednictvím dětské literatury (pohádky, příběhy o dětech, bajky).
Imagoterapie – využívá vcítění se do postojů a myšlení postavy z knihy. Pacientovi to umožňuje získat dobře náhled sám na sebe, na své jednání.

Kdy biblioterapie pomáhá?
náročné situace – u dětí např. stěhování, nová škola, noví spolužáci, šikana, u dospělých např. generační problémy v rodině
krizová údobí – rozvod, úmrtí v rodině, závažná nemoc
psychické problémy – úzkosti, deprese, závislosti, poruchy chování
prevence – v zařízeních typu Klokánek, dětské domovy, domovy pro seniory, podpůrné skupiny atd.
tělesný handicap

Zdroj: FABINOVÁ, Petra. Biblioterapie – v souvislostech života s vědomím smrti [online]. 2010 [cit. 2013-11-25]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marek Blatný.

Biblioterapie MAP IV ORP Kroměříž